Prabhupáda jako zakladatel-áčárja ISKCONu
Šríla Prabhupáda projevil velký zájem o to, aby jeho postavení zakladatele-áčárji ISKCONu bylo vždy zřetelně rozpoznatelné. Požadoval, aby bylo na obalu a titulní straně každé jeho knihy uvedeno jeho plné jméno „Jeho Božská Milost A. Č. Bhaktivedánta Svámí Prabhupáda“ a bezprostředně pod ním stálo „zakladatel-áčárja Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny“. Nařídil také, aby „Zakladatel-áčárja: Jeho Božská Milost A. Č. Bhaktivedánta Svámí Prabhupáda“ stálo ihned pod „Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny“ na všech oficiálních dokumentech ISKCONu, hlavičkových papírech, publikacích a logu. Těmito a dalšími způsoby je třeba vždy ctít zvláštní, důvěrné spojení Šríly Prabhupády s ISKCONem.
Jako zakladatel-áčárja má Šríla Prabhupáda v ISKCONu jedinečné postavení. To musíme pochopit do hloubky. Jeho příkladné osobní chování áčárji je modelem a normou pro všechny oddané v ISKCONu. Jeho osobní standardy a zásady jednání zakladatele-áčárji, jeho specifický duch či „nálada“ na sebe berou společenský tvar a podobu v organizaci, kterou vytvořil. Každý jednotlivý člen přijímá tohoto ducha a začleňuje ho do jádra své vlastní totožnosti. Jeho duch prostupuje institucí jako podstata její vlastní kultury a členové se stávají jeho viditelným ztělesněním ve světě.
Ctíme mnoho velkých áčárjů v naší posloupnosti a učíme se od nich, ale přesto je pro nás Šríla Prabhupáda, zakladatel-áčárja ISKCONu, mezi nimi jedinečný. Sám Prabhupáda zůstává v ISKCONu přítomen generaci za generací, jako jediný významný šikšá guru prostupující životem každého oddaného v ISKCONu, zosobnění trvale přítomného aktivního vedení a směřování. Je tedy duší ISKCONu. Jako takový Šríla Prabhupáda sám nadále účinně jedná v tomto světě tak dlouho, dokud bude ISKCON pokračovat jako koherentní projev a jednotný nástroj jeho vůle. Tímto způsobem Šríla Prabhupáda zůstává duší ISKCONu a ISKCON jeho tělem.
Důvody Prabhupádova založení ISKCONu
Když Šríla Prabhupáda s úspěchem ustanovil hnutí Pána Čaitanji jako světovou kazatelskou misi, učinil závažné rozhodnutí vytvořit novou instituci, Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny, ve které je zakladatelem-áčárjou. Učinil tak na základě svého realizovaného poznání. Podstatu tohoto poznání přijal od svého duchovního mistra. Bohužel po odchodu Prabhupádova Gurua Maharádže toto poznání a realizace do značné míry přestalo být vyjádřeno v jeho vlastní, nyní však roztříštěné, instituci. Proto Prabhupáda založil novou organizaci, která má jako celek a v každé své části ztělesňovat a rozvíjet tuto realizaci, realizaci, která se projevuje jako neochvějný a nezdolný závazek všude šířit čistou lásku k Bohu mezi trpící lidstvo.
Instituce, která by byla schopna spojenými silami naplňovat tento závazek na velkém prostoru a dlouhodobě, potřebovuje jedinečnou podobu. Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Gósvámí proto vyzýval k založení organizace, v níž by nejvyšší autorita nespočívala v jediné osobě autokratického áčárji, ale naopak v radě ředitelů, kterou nazýval „Governing Body Commission“ (řídící rada). Gaudíja Mathu se nepodařilo tuto strukturu uskutečnit, a tak o něm Prabhupáda řekl, že se stal „zbytečným“.
Naše hlavní výzva
Šríla Prabhupáda tuto strukturu v ISKCONu stanovil. Řídící radu uvedl do funkce v roce 1970 a dohlížel na její postupné členění a rozvoj. Konstatováním, že chce, aby v ISKCONu existovaly „stovky a tisíce duchovních mistrů“, naznačil, že normativní vztah mezi guruem a žákem bude zvěčněn v rámci jednotné instituce pod vedením GBC. V této organizaci by mohlo mnoho guru jednat s koordinovanou silou a působit společně s dalšími lídry a manažery v kolegiálním souladu.
Přesto dokud byl Prabhupáda přítomen jako jediný áčárja a díkšá guru, tato struktura nezbytně zůstala v zárodečné podobě dítěte v lůně matky. Její podoba a funkce nebyly plně rozvinuty. Během Prabhupádovy projevené přítomnosti vzhledem k samotné povaze situace GBC zjevně nemohla plně převzít svoji úlohu „svrchované řídící autority“ a Prabhupáda zůstal jediným guruem. Proto kompletní produkt Prabhupádovy práce musel čekat na vhodný čas, aby se projevil.
V důsledku toho nám Šríla Prabhupáda po svém odchodu zanechal úkol plně vyjádřit podobu a funkce ISKCONu, aby mohl ve světě efektivně jednat. Jedním z hlavních úkolů je začlenit vztah gurua a žáka, který v sobě nese svůj vlastní požadavek na hlubokou loajalitu a závazek k osobě gurua, do širší společnosti, která vyžaduje v jistém smyslu vyšší, všeobjímající loajalitu. Tato loajalita je naší společnou věrností našemu zakladateli-áčárjovi Šrílovi Prabhupádovi. Je to loajalita osvědčená v praxi naší vzájemnou spoluprací v rámci struktur, které nám odkázal, abychom splnili jeho nejhlubší touhu.
Zjistili jsme, že počáteční systém „zónového áčárji“ začleňující gurua do široké struktury implicitně vytvořil zeměpisné oblasti, které byly jednotlivě sjednocenější než ISKCON jako celek. Integrita ISKCONu se tak ocitla v ohrožení. Tento systém byl zrušen. Musíme však jít ještě mnohem dále v uskutečňování organizace, kterou Šríla Prabhupáda chtěl.
Je zajímavé poznamenat, že dvě přední anti-ISKCONská hnutí, která často tvrdí, že oni jsou „tím skutečným ISKCONem“, specificky odmítla jednu či druhou složku Prabhupádova celku: „ritvikismus“ chce skoncovat se současnými guruy ve prospěch institucionální autority GBC, zatímco stoupenci toho či onoho předního významného sannjásího si přejí odstranit nynější GBC a záviset na jediném charismatickém autokratickém áčárjovi.
ISKCON musí podporovat oba prvky: intenzivní společnou loajalitu k ISKCONu a GBC, a hluboký a plný vztah výuky mezi jednotlivými guruy a žáky v ISKCONu. Musíme si uvědomit, že v tom není žádný rozpor ani konflikt. Musíme zrealizovat, jak se navzájem posilují a podporují.
Klíčovým prvkem při vytváření této potřebné syntézy je dosáhnout hlubokého porozumění postavení Šríly Prabhupády a uvedení tohoto porozumění v činnost, jak gjány, tak vigjány. Jako zakladatel-áčárja Šríla Prabhupáda sám symbolizuje, a v jistém smyslu představuje, jednotu ISKCONu. Proto musí nevyhnutelně převládat v životě všech oddaných pocit jeho přítomnosti bez ohledu na to, kdo jiný je jejich díkšá nebo šikšá guruem. Guruové, kteří jsou ve světě stále projeveni, mívají větší vliv na své následovníky, než ti nyní neprojevení v těle. Vzhledem k tomu, že osoba Šríly Prabhupády je nyní jako taková neprojevená, tento nedostatek vapu musí být kompenzován stále se prohlubující realizací jeho podoby vání (jak sám učil).
Tato přítomnost se musí stát natolik součástí struktury ISKCONu, aby byla základním rysem jeho kultury, takže se jeho přítomnost neomezí, ani až všichni, kdo Šrílu Prabhupádu osobně znali, ho budou následovat z tohoto světa.
Závěry
Až bude postavení Šríly Prabhupády jako zakladatele-áčárji realizováno, budou z toho vyplývat mnohé důsledky, mezi něž patří: 1) Generace za generací bude mít možnost přijímat zvláštní milost nabízenou Šrílou Prabhupádou. Po cestě zpátky k Bohu, kterou otevřel, se bude cestovat stále více.
2) Tím, že všichni učitelé ISKCONu na různých úrovních pokročilosti přijmou plné útočiště u Šríly Prabhupády jako šikšá gurua v jeho projevu vání, budou schopni autenticky předávat pravé učení Šríly Prabhupády a takto poskytovat správné vedení, útočiště a ochranu všem. 3) Aktivní přítomnost Šríly Prabhupády zajistí jednotu a integritu ISKCONu. 4) Učení ISKCONu zůstane konzistentním v prostoru a čase. 5) Realizované poznání Šríly Prabhupády, které ho obdařilo zvláštní mocí šířit vědomí Krišny, bude nejen zachováno, ale také rozvíjeno. 6) Jeho knihy pro nás budou i nadále středem, protože obsahují postřehy a směry, které očekávají, až budou v budoucnu rozvinuty. 7) Oči Šríly Prabhupády vždy zůstanou čočkami, skrze které všechny budoucí generace uvidí naše předchozí áčárji.
