Realizace
dává áčárjovi
„specifické prostředky k šíření duchovního hnutí“.
Áčárja
poté mistrně ovládá prostředky, jak do své blízkosti přivést
vnímavé studenty (upaníti)
a tím jim vnuknout svého vlastního ducha a oživit je jím,
posílit je svým poznáním a realizací. Stanou se jeho osobními
zástupci, tedy těmi, kteří mohou, v základním slova smyslu,
znovu zcela předat áčárju
ostatním.
„Zakladatel-áčárja“
– tato anglicko-sanskrtská složenina je specifický termín,
který Šríla Prabhupáda nařídil, aby označoval jeho postavení
ve vztahu k ISKCONu. Viděli jsme, že v této souvislosti Prabhupáda
posuzoval titul „áčárja“
použitý samostatně nejen jako nedostatečný, ale dokonce jako
urážlivý. Přesto víme, že samotné slovo „áčárja“
se tradičně používá jako čestný titul pro významného vůdce
duchovní společnosti. Takto musíme usuzovat, že tomu, kdo nosí
titul „Zakladatel-áčárja“,
bylo uděleno závažnější pověření, pověření, které
vyžaduje zvláštní uznání.
Šríla
Prabhupáda je prvním áčárjou
v naší posloupnosti, který přijal (a navíc na něm trval) tento
formální titul. I když by se dalo očekávat, že Šríla
Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura byl formálně označován tímto
titulem, tato praxe nebyla zaznamenána.9
Zkoumání
anglicko-jazyčného
periodika Gaudíja Mathu Harmonist9
odhaluje, že Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura v dřívějších
letech inklinoval k označení dvěma různými tituly. Na jednu
stranu je „prezidentem Šrí Višva-Vaišnava-Rádža Sabhy“, na
druhou stranu je „áčárja“
užíváno buď samostatně, nebo ve spojení s komunitou jako
v případech: áčárja
„gaudíjské komunity“, „Madhva-gaudíjské komunity“,
„gaudíjských vaišnavů“ a podobně. Někdy se tyto dva tituly
spojovaly přesto, že jsou odlišné, jak vidíme na příkladu:
„Áčárja (Mesiáš) tohoto věku, který je nyní prezidentem
uvedené historické Višva-Vaišnava-Rádža Sabhy“ (Harm.
28.2:58). 10
S
formálně
znovuoživenou Višva-Vaišnava-Rádža Sabhou (která pracovala pod
vedením rady tří vedoucích žáků) byla úzce
propojena
stále
se rozšiřující konfederace chrámů – mnišských center
výcviku, výuky a kázání, které se společně nazývaly „Gaudíja
Math“ a stále častěji „Gaudíjská misie“.11
Označení
„áčárja“ a „prezident“ současně splynuly do podoby s
pomlčkou, která se postupně stala standardním titulem pro
Bhaktisiddhántu Sarasvatího Ṭhákura: „prezident-áčárja“.
Tento složený titul se používá ve spojení s
„Višva-Vaišnava-Rádža Sabhou“ i „Gaudíja Mathem“ (nebo
variacemi jako jsou „Gaudíjská misie“ a „Misie“). Navíc se
titul „prezident-áčárja“, jakož i titul „áčárja“ často
objevuje jako samostatné označení Bhaktisiddhánty Sarasvatího
Thákura.12
Na
druhou stranu
je použití „zakladatel“ v titulech Bhaktisiddhánty Sarasvatího
Thákura poměrně vzácné. Nejpozoruhodnější příklad se
vyskytuje ve známém příspěvku k Vjása-púdže, který napsal
„Abhaj Čaran dás, pro členy Šrí Gaudíja Mathu v Bombaji“,
ve kterém náš Šríla Prabhupáda označuje Bhaktisiddhántu
Sarasvatího jako „světového učitele áčárjadévu, který je
zakladatelem této Gaudíjské misie a prezidentem-áčárjou Šrí
Šrí Višva Vaišnab Rádž-Sabhy: mám na mysli svého věčného
Božského učitele…“ (Harm. 32:291).13
I
když pro Bhaktisiddhántu Sarasvatího Thákura nenacházíme
používání titulu „zakladatel-áčárja“,
toto přesné označení vzdávající úctu se významně vyskytuje
v nejdůležitějším anglicko-jazyčném díle Gaudíja Mathu:
Šrí Krišna Čaitanja od Nišikánta Sanjála.
Již
jsme poznamenali, že v roce 1927 byl Sadždžana-tóšaní přeměněn
v anglicko-jazyčné
periodikum Harmonist, aby do světa za hranice Indie šířila vědomí
Krišny – přípravná fáze k očekávanému vyslání „kazatelů
Misie“ k cizím břehům v roce 1933 – „vrcholu slávy
mezi všemi dosavadními činnostmi Gaudíja Mathu“, jak
poznamenává Bhakti Vikáša Svámí (SBV 1:108). K vyslání
těchto kazatelů vhodně připravených pro svoji misi muselo být
nejprve pro jejich použití vytvořeno psané dílo, jež by
předávalo „poselství Misie“ způsobem, který je dostatečně
zvučný, úplný a sofistikovaný, aby apeloval na kultivované
příslušníky vyspělých národů. Toto dílo bylo Šrí Krišna
Čaitanja.14
Jeho
autor, Nišikánt Sanjál, profesor historie na Ravenshaw
College v Cuttacku, byl zasvěcen jako Nárájana dása a od Šríly
Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura dostal titul Bhakti Sudhákara.
Guru a jeho žák úzce spolupracovali na anglicko-jazyčných
literárních projektech a tento nebyl vyjímkou.15
Bhakti
Vikáša Svámí vypráví, že Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura
setrval
dva měsíce v létě 1932 v horském středisku Nilgiri v
Ootacamundu, aby se soustředil na revizi Šrí Krišna Čaitanji
(SBV 1:243). Jak je vidět, tak kazatelé se nemohli vydat na svou
misi na Západ, dokud neměli v rukou tuto knihu (SBV 02:27):
S anglickou
knihou Šrí Krišna Čaitanja
profesora Sanjála vydanou na Gaura Púrnimu v roce 1933 Šríla
Bhaktisiddhánta Sarasvatí prohlásil, že nastal čas pro šíření
Maháprabhuova poselství v Evropě. A dne 10. dubna se jeho sen
konečně uskutečnil, když Šrímad Bhakti Pradípa Tírtha
Mahárádža, Šrímad Bhakti Hridaja Bon Mahárádža a Samvidánanda
Prabhu vyrazili lodí z Bombaje do Londýna.
O
třicet
pět let později, 14. března 1967, Šríla Prabhupáda napsal ze
San Francisca Brahmánandovi dásovi do New Yorku, aby vyjádřil
svůj souhlas s tímto dílem:
Rád
se dozvídám, že Donald koupil knihu prof. Sanjála Krišna
Čaitanja.
Zesnulý prof. N.K. Sanjál byl můj duchovní bratr a jeho kniha
Krišna Čaitanja je schválená a autoritativní. Pečlivě ji
uchovávej a můžeme z ní uveřejnit nějaké články
v
Back to Godhead. To nám velmi pomůže, protože můj duchovní
mistr tuto knihu schválil. Pečlivě ji prosím uchovávejte a až
se vrátím, tak na to dohlédnu.
Na
stránkách knihy Šrí Krišna Čaitanja
je tento anglicko-sanskrtský složený titul „zakladatel-áčárja“
význačně zaveden, objevuje se jako první v obsahu:
KAPITOLA
VII –ZAKLADATELÉ-ÁČÁRJOVÉ
Systémy
Šrí Višnusvámího, Šrí Nimbáditji, Šrí Rámánudži a Šrí
Madhvy naznačují
oživení vaišnavismu vystopovatelného v prehistorických
záznamech. Ztělesňují posvátné uctívání Višnua. Jejich
další hodnota spočívá v tom, že nekompromisně protestují
proti názorům spekulativních vyznání. Jejich duchovní syntéza,
i když správná, není úplná.
Autor
uvádí počáteční
přehled průběžného úpadku lidské spirituality, ve kterém se
zaměřuje na čtyři normativní historické vaišnavské
sampradáji. Pán samotný zakládá tyto sampradáji inspirací
těch, které profesor Sanjál nazývá „původní prehistoričtí
učitelé“. Vysvětluje:
Čtyři
společenství (sampradáji) železného věku jsou spojena s dávnými
časy svým uznáním skryté autority věčných starověkých
učitelů, a to Lakšmí, Brahmy, Rudry a čtyř Sanů (čatuhsana).
Čtyři zakladatelé-áčárjové železného věku kázali názory
těchto původních učitelů náboženství.
Dále
shledáváme, že každá sampradája má dvojici členů,
kteří se odlišují ode všech ostatních pro svůj rozsáhlý
formující vliv na své následovníky. První osobností v každé
dvojici je jeden z „věčných starověkých učitelů“, který
se stal „původním prehistorickým učitelem“ sampradáji; druhý
člen dvojice je „zakladatel-áčárja“, paradigmatický mentor,
který společnost oživuje a reformuje v Kali-juze a obdařuje ji
rukopisným stylem myšlení a činnosti.16
9
V červnu
1927 Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura přeměnil časopis
Sadždžanatóšaní (který založil v roce 1881 Šríla
Bhaktivinóda Thákura) v anglicko-jazyčné periodikum s názvem The
Harmonist. (Tento název, jak v prvním vydání oznamoval, je
„volný anglický ekvivalent“ Sadždžana-tóšaní). Harmonist
začíná číslem svazku dvacet pět, protože je pokračováním
Sadždžana-tóšaní, který se nyní „uspořádal v angličtině,
aby oslovoval celý svět“ (Harm. 25:4). Časopis vycházel měsíčně
až do června 1933 (sv. 30, č. 12) a po čtrnáctiměsíční
odmlce pokračoval jako předělaný čtrnáctideník.
10
Viśva-Vaišnava-Rádža
Sabhá je „historická“, protože se objevila v době šesti
Gósvámích. Poté, co přetrvala epizody zatmění, ji Šríla
Bhaktivinóda Thákura slavnostně obnovil v roce 1886 (pod zkráceným
názvem Višva-Vaišnava Sabhá) a v roce 1918 ji „znovu ozářil“
(pod starším názvem) Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura.
Jak vysvětlil, višva-vaišnava-rádža znamená „král všech
vaišnavů na světě“, to jest Šrí Čaitanja Maháprabhu a sabhá
je skupina nebo shromáždění těch, kdo Ho uctívají
(Sadždžana-tóšaní, citovaný v SBV I:70-73).
11
Termín „Gaudíjská
misie bývá často
používán jako sjednocení Gaudíja Mathu a Višva-Vaišnava-Rádža
Sabhy. Sabhá, jak říká Bhakti Vikáša Svámí (SBV 1: 259),
„sloužila jako oficiální orgán instituce Gaudíja Mathu“.
Následující položky vyjádří jistou představu o vztahu mezi
Mathem a Sabhou: 1) číslovaný seznam Gaudíja Mathů se objevoval
na zadní vnitřní straně obálky The Harmonist v letech 1927-1933
pod názvem „Mathy sdružené se Šrí Višva Vaišnava Rádža
Sabhou.“ 2) Pozvánky na významné události Mathu vydávali
tajemníci Šrí Višva-Vaišnava- Rádža Sabhy, někdy na
hlavičkových dopisních papírech uvádějících nahoře „Šrí
Višva Vaišnava Rádž Sabhá“ i „Šrí Gaudíja Math“ (Harm.
28:57-58, 104, 30:32). 3) Sabě se přičítá organizování
rozsáhlé „Teistické výstavy“ v únoru 1933 v Májápuru
v blízkosti pozemků Šrí Čaitanja Mathu, zopakované v září
1931 ve Šrí Gaudíja Mathu v Kolkatě a ještě jednou v lednu 1933
v Dháce. 4) Šrí Čaitanja Math v Májápuru, označovaný
jako „rodičovský Math“ celé instituce Gaudíja Mathu, je také
popisován jako „ústředí Višva Vaišnava Rádž Sabhy“ (Harm.
27:269), jakož i „nejdůležitější rodičovský Math Šrí
Višva Vaišnava Rádž-Sabhy založený za účelem naplnění
celého vesmíru Nám Sankírtanem, jak jej šířil Šrí Krišna
Čaitanja Maháprabhu“ (Harm. 31:140). 5) Článek „Život v
Gaudíja Mathu“ začíná: „Nejvyšší Pán Šrí Krišna
Čaitanja se svými společníky věčně sídlí ve Šrí Čaitanja
Mathu a jeho přidružených Gaudíja Mathech, které se projevovaly
po celé zemi milostí Šrí Krišny Čaitanji pod záštitou Šrí
Višva Vaišnava-Rádž Sabhy“ (Harm. 30:141). 6) Článek
„Gaudíjská mise na Západ“ uvádí: „Šrí-Višva-Vaišnava-Rádž
Sabhá vysílá na západ skupinu kazatelů, aby přinesli poselství
Šrí Krišny Čaitanji těmto civilizovaným národům“ (Harm.
30:322-25). 7) Většina vydání Harmonistu obsahovala prezentaci
hlavních zpráv o činnosti v Misii. Zatímco sekce stále uváděla
zprávy o stejných druzích událostí, její název prošel
postupnou změnou: „My“ na „Kolem Mathů“ na „Gaudíjská
misie“ na „Šrí Višva Vaišnava Rádž Sabhá (Gaudíjská
misie)" a nakonec na „Šrí Višva Vaišnava Rádž Sabhá.“
12
Některé
příklady: uveřejněný „Program“ z roku 1932 „Šrí Šrí
Bradžamandal Parikramu“ uvádí titul průvodce, Šríly
Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura, jako „prezidenta-áčárji
Šrí Višva Vaišnav Rádž Sabhy“ (Harm. 30:92). Na recepci u
guvernéra Bengálska v Májápuru Pandit A.C. Banerdží „tajemník
Šrí Višva Vaišnava Rádž Sabhy“ ve svém uvítacím projevu
„jménem Misie“ (Harm. 31:253) oslovuje Bhaktisiddhántu
Sarasvatího Thákura jako „prezidenta-áčárju této Misie"
(Harm. 31:260). V článku „Poselství Šrí Čaitanji“ je
Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura „prezident-áčárja Šrí
Gaudíja Mathu a současný duchovní vůdce Sabhy“ (Harm. 32:12).
Podobně v „uvítacím projevu“ pro B.H. Bona Mahárádže
„občané Kolkaty“ poukazují na „vašeho nejproslulejšího
duchovního mistra, paramahamsu šrímad bhakti siddhántu
sarasvatího gosvámího mahárádže, prezidenta-áčárju Gaudíja
Mathu“ (Harm. 32:115).
13
V projevu k učitelům
Institutu Bhaktivinóda Thákura v Májápuru Bhakti Pradípa Tírtha
Mahárádža oslovuje Bhaktisiddhántu Sarasvatího Thákura jako
„zakladatele-prezidenta tohoto Institutu“ (Harm. 31:397). Je
„zakladatel-prezident Šrí Gaudíja Mathu" ve „Šrí
Gaudíja Math: historický a názorný nástin“, dlouhém článku
od „Mahópadešaka Šrípáda K.M. Bhaktibandhaba B.L.“ (Harm.
32:394). Měli bychom také poznamenat, že Bhaktisiddhánta
Sarasvatí Thákura je občas oslovován jako „vedoucí organizátor
Gaudíjské misie“ (Harm. 26:221, 30:256, 32:254).
14
Jednalo se o první ze tří
předpokládaných svazků. Druhý svazek nebyl publikován do roku
2004 (Kolkata: Gaudíjská misie); třetí zřejmě nebyl nikdy
napsán.
15
Bhakti Vikáša Svámí píše (SBV 2:362-63): „Jako
de facto redaktor a hlavní přispěvatel
Harmonistu zaujímal Bhakti Sudhákara jedinečné prestižní
postavení mezi svými duchovními bratry. Byl kvalifikovaný jak
filozofickým porozuměním tak komplexním anglickým vyjadřováním
a jeho srdce bylo sjednocené se srdcem jeho gurudéva, takže byl
prakticky druhým já kírtanu Šríly Sarasvatího Thákura, jak byl
vyjádřen v angličtině; Šríla Sarasvatí Thákura někdy
publikoval své vlastní články pod jménem prof. Niši Kant
Sanjál, M.A., a naopak... Dalším významným projektem, který mu
byl svěřen, bylo sestavení autoritativní knihy Šrí Krišna
Čaitanja. A byl pověřen psaním přednášek pro Šrímad Bona
Mahárádže k přednesení v Anglii.“
16
Profesor historie na Ravenshaw College poskytuje jejich chronologické
pořadí:
„Původní pre-historičtí učitelé, kteří jsou konečným
zdrojem čtyř společenství, v chronologickém pořadí podle
jejich vzniku: (1) Lakšmí, věčná a neoddělitelná společnice
Višnua, (2) Brahmá zrozený z lotosu vyrostlého z pupku
Garbhódakašájí Višnua, (3) Rudra projevený z druhého Puruši,
a (4) čtyři Sanové, kteří jsou synové Brahmy zrození z mysli.
Chronologické pořadí áčárjů železného věku je: (1) Šrí
Višnusvámí, (2) Šrí Nimbáditja, (3) Šrí Rámánudža, a (4)
Šrí Madhva“ (SKC 150).