Když Prabhupáda úspěšně založil hnutí Pána Čaitanji jako misi světového kázání, pevně se rozhodl vytvořit novou instituci, Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny, s ním jako zakladatelem-áčárjou. Učinil tak na základě svého realizovaného poznání. Esenci tohoto poznání získal od svého duchovního mistra. Bohužel po odchodu Gurua Mahárádže Šríly Prabhupády přestalo být do značné míry toto poznání a realizace vyjádřeno v jeho vlastní, avšak nyní rozdělené instituci. Proto Prabhupáda založil novou organizaci, která by jako celek a v každé své části ztělesňovala a rozvíjela tuto realizaci – realizaci, která se projevuje jako neochvějný, nezrušitelný závazek předávat všude trpícímu lidstvu čistou lásku k Bohu.
Nová instituce. Úsilí, které přivedlo Šrílu Prabhupáda do Ameriky, bylo splněním přímého pokynu jeho duchovního mistra. Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura ve dvou případech výslovně přikázal svému žákovi Abhajovi Čaranáravindovi dásovi kázat anglicky mluvícím lidem. Abhaj obdržel tento pokyn při svém prvním setkání se Šrílou Bhaktisiddhántou Sarasvatím Thákurem v roce 1922 a v roce 1936 jej přijal znovu poštou při jejich poslední komunikaci. V té době Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura viděl oslabení trvalého a soustředěného úsilí Gaudíja Mathu, který v roce 1933 vyslal kazatele do Anglie.33 Pokyn jeho žákovi jasně ukazuje, že ve svém odhodlání nezakolísal.
V dlouhodobém a různorodém průběhu plnění božského pokynu svého mistra Šríla Prabhupáda pozorně utvářel své vlastní tvůrčí úsilí dle paradigmatu zavedeného Šrílou Bhaktisiddhántou Sarasvatím Thákurem s Gaudíja Mathem ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Tento dobrodružný průběh byl poznamenán takovými milníky, jako bylo založení Back to Godhead v anglickém jazyce v roce 1944, vydání třídílného svazku prvního zpěvu Šrímad Bhágavatamu v letech 1962-1965, založení ISKCONu v New Yorku v roce 1966, založení hnutí v Anglii a Německu v roce 1969 a obnovení omlazeného a revitalizovaného hnutí Pána Čaitanji v Indii v roce 1970. Historický záznam podává dojemné svědectví trvalé oddané úcty a neutuchající věrnosti, s níž Prabhupáda vzdával poctu vzoru svého vlastního duchovního mistra.
Literární tvorba Šríly Prabhupády tuto věrnost ilustruje: V roce 1927 se Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura začal připravovat na celosvětové kázání tím, že proměnil Sadždžana-tošaní v The Harmonist. Šríla Prabhupáda následoval v těchto stopách a zahájil přípravu na svůj vlastní eventuální vstup na světové jeviště založením Back to Godhead.34 Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura úzce spolupracoval s Nišikántem Sánjálem na autoritativní anglicko-jazyčné knize – plánovaném třídílném Šrí Krišnovi Čaitanjovi – aby zapůsobili na vzdělané Evropany vznešeností a hloubkou gaudíja vaišnavského učení. Tato práce byla považována za tak nezbytnou, že misionáři v roce 1933 nenastoupili na loď, dokud neměli v rukou výtisky prvního dílu. O tři desetiletí později Prabhupáda toto úsilí zopakoval – tentokrát pracoval téměř sám a strávil léta 1960-1965 tvorbou, získáváním finančních prostředků, tiskem, publikováním a distribucí prvního zpěvu Bhágavatamu ve třech svazcích – 1100 výtisků každého svazku. Neopustil Kalkatu, dokud neměl lodní kufr nacpaný Bhágavatamy, aby ho doprovázely.
Šríla Prabhupáda přijel do New Yorku sám a opuštěný, ale okamžitě začal pracovat na tom, aby koupil slušnou nemovitost pro chrám na Manhattanu. Prioria, kterou přidělil této snaze, také kopíruje Bhaktisiddhántu Sarasvatího Thákuru, který vyvinul značné, avšak nakonec neplodné úsilí založit impozantní chrám v Londýně.35 V tomto, stejně jako v mnoha jiných případech, nabízejí záznamy dostatek důkazů o tom, jak těsně byl Šríla Prabhupáda veden předchozím jednáním svého duchovního mistra.
V kontextu této věrnosti dominuje jeden významný čin Šríly Prabhupády jako zdánlivá anomálie: rozhodnutí pokračovat v úsilí nad rámec záštity svým duchovním mistrem založené organizace založením Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny. Do dvou let na této cestě od zformování ISKCONu jeho zakladatel přijal toto charakteristické uctivé označení, které nosil jeho vlastní duchovní mistr: „Šríla Prabhupáda“. Oba činy někdy vyvolaly občas jedovatou kritiku ze strany duchovních bratrů. Nicméně bližší zkoumání tohoto jednání – jistého znovuobnovení a oživení Maháprabhuovy mise – jej odhaluje jako čin příkladné věrnosti. Nemohlo tomu být jinak.
Šríla Prabhupáda ve skutečnosti nejprve navrhoval začlenit své dosud nepodporované misijní úsilí na Západě pod hlavičku Gaudíja Mathu. V dopise z New Yorku ze dne 8.11. 1965 prosil o spolupráci svého duchovního bratra Bhakti Vilásu Tírthu Mahárádže, tehdejšího vedoucího Šrí Čaitanja Mathu v Májápuru. Při zasvěcení dostal jméno Kuňdža Bihárí dása, v minulosti patřil k Rámakrišnově misii a jeho světské schopnosti a manažerské dovednosti vedly Šrílu Bhaktisiddhantu Sarasvatího Thákura k tomu, aby ho pověřil funkcí tajemníka a dohlížitele nad celou institucí Gaudíja Mathu.36 Dopis Šríly Prabhupády stojí za to citovat detailně:
Jsem tady a vidím zde dobré podmínky pro práci, ale jsem sám bez lidí a bez peněz. Abychom zde založili středisko, musíme mít své vlastní budovy. Rámakrišnova misie nebo jakákoliv jiná misie, které zde pracují, mají všechny své vlastní budovy. Pokud zde tedy chceme založit středisko, musíme mít také svou vlastní budovu. Chceme-li mít vlastní budovu, znamená to zaplatit alespoň 500 000 rupií / - pět lakhů nebo sto tisíc dolarů. A moderně dům zařídit znamená další dva lakhy. Pokud se provede pokus, mohou být i peníze. Ale myslím, že zdejší založení Mathu a chrámů si můžete vzít na starosti a já jim budu moci zajistit soběstačnost. Je problém s převodem peněz a myslím, že pokud nemáte nějaké zvláštní opatření pro založení pobočky Čaitanja Mathu, převod peněz bude obtížný. Ale pokud tak můžete učinit za pomoci bengálské nebo ústřední vlády, je zde velká šance okamžitě otevřít středisko v New Yorku. … Bez našeho vlastního domu nebude možné otevřít vlastní středisko. Mě to bude trvat dlouho, ale pro vás je to velmi snadné. Kalkatští Marwariové jsou milostí Šríly Prabhupády ve vašich rukou. Pokud chcete, můžete okamžitě navýšit fond o 10,00,000 Rs / - deset lakhů pro otevření střediska v New Yorku. Když bude založeno jedno středisko, budu moci založit také mnoho dalších. Takže je tu možnost naší spolupráce a budu rád, když budete na tuto spolupráci připraven. Přišel jsem sem studovat situaci a shledávám ji velmi příznivou a pokud jste také ochoten spolupracovat, bude vše velmi pěkné podle vůle Šríly Prabhupády. ... Souhlasíte-li, pak pokládám za samozřejmé, že jsem jedním z pracovníků Šrí Májápur Čaitanja Mathu. Nemám ambice stát se majitelem žádného Mathu či Mandiru, ale chci pracovní prostředky. Pracuji ve dne v noci na publikování Bhágavatamu a potřebuji střediska v západních zemích. Budu-li úspěšný se založením střediska v New Yorku, pak mým dalším pokusem bude založit střediska v Kalifornii a Montrealu. … K dispozici je široký prostor pro práci, ale bohužel jsme jen zbytečně marnili čas hádkami mezi sebou, zatímco Ramakrišnova misie s pseudofilozofií si zajistila pozici po celém světě. I když v těchto cizích zemích nejsou tak populární, udělali jen velkou propagandu a následkem této propagandy velmi prosperují v Indii, zatímco lidé z Gaudíja Mathu strádají. Nyní bychom měli přijít k rozumu. Bude-li to možné, spojme se s našimi dalšími duchovními bratry a snažme se společně kázat kult Gaura Hariho v každém městě a vesnici v západních zemích.
Pokud souhlasíte se spoluprací se mnou, jak jsem naznačil výše, pak si prodloužím vízum. … jinak se vrátim do Indie. Okamžitě chci nějaké dobré asistenty, aby se mnou pracovali. Musí být vzdělaní a schopní mluvit anglicky a také dobře číst sanskrt. Pro kázání zde budou dva jazyky, angličtina a sanskrt, velmi ceněny. Myslím si, že pod vaším vedením by měla každá skupina našich duchovních bratrů dodat člověka vhodného pro tento účel a musí souhlasit s prací pod mým vedením. Bude-li to možné, pak uvidíte, jak bude náš milovaný Šríla Prabhupáda s námi všemi spokojený. Myslím, že bychom nyní měli všichni zapomenout na minulou bratrovražednou válku a spojit se pro dobrou věc. Pokud nebudou souhlasit, pak to udělejte sám a já jsem vám k službám.
23. listopadu psal Šríla Prabhupáda Tírthovi Mahárádžovi znovu, tentokrát s popisem konkrétní budovy a výší částky s poznámkou: „... Myslím, že tuto částku můžete zařídit okamžitě a jen založit pobočku Šrí Čaitanja Mathu nebo pobočku nazvat New York Gaudíja Math.“
Když měl Šríla Prabhupáda vyhlídku na velký dar z Indie na zajištění chrámu, napsal Bonu Mahárádžovi a Tírthovi Mahárádžovi s prosbami, aby podnikli určitý, slibný postup k zajištění potřebného schválení vlády k převodu finančních prostředků do Ameriky. „Všechno je připraveno“, napsal Tírthovi Mahárádžovi:
jmenovitě dům je připraven, dárce je připraven a má pokorná služba v místě je také připravena. Nyní musíte dát konečný impuls, protože jste nejoddanější žák Jeho Božské Milosti. Myslím, že Šríla Prabhupáda chce, aby vaše hodnotná služba mohla být také spojena s touto velkou snahou mého pokorného já.
Nakonec tato usilovná snaha o zajištění spolupráce s těmito dvěma duchovními bratry nepřinesla žádný výsledek. V ostrém kontrastu s tím, mladý žák jednoho duchovního bratra, brahmačárí jménem Mangalniloy,37 napsal Šrílovi Prabhupádovi vyjádření svého obdivu vůči Prabhupádovovu úsilí a svou dychtivost mu pomáhat. Avšak Mangalniloyův duchovní mistr, Mádhava Mahárádža, nesdílel nadšení svého žáka.
Prabhupáda požádal Mangalniloye, aby naléhal na Mádhavu Mahárádže, aby v Indii pokračoval v úsilí zajistit uvolnění finančních prostředků. Odpověď, kterou Prabhupáda obdržel od Mangalniloye, nedopatřením odhalila antipatie dalšího duchovního bratra. Zde je Prabhupádova velmi odhalující reakce (VB: Korespondence, 23. června 1966):
Požádal jsem o tuto pomoc (s uvolněním finančních prostředků) Šrípáda Bona Mahárádže, ale odmítl, požádal jsem Šrípáda Tírthu Mahárádže a nejprve slíbil, že se setká s prezidentem a ministrem financí, ale později se tomu snažil vyhnout. Tak musím požádat Šrípáda Mádhavu Mahárádže prostřednictvím tebe o tuto nanejvýš důležitou práci setkat se s prezidentem a ministrem financí okamžitě ohledně mé žádosti, jak ji potvrdilo indické velvyslanectví ve Washingtonu.
Ve svém dopise jsi odpověděl, že se chceš nejdříve připojit ke mně a pak mluvit s Šrípádem Mahárádžem o spolupráci, jinak že by tvoji cestu do této země mohl zrušit. Smysl tohoto návrhu mi uchází. Myslíš si, že spolupráce se mnou není před naším setkáním zde možná? Proč tato mentalita. Je to můj soukromý obchod? Šríla Prabhupáda chtěl postavit několik chrámů v zahraničí jako střediska pro kázání poselství Šríly Rúpy Raghunátha a já se o to snažím v této části světa. Peníze jsou připraveny a příležitost se naskýtá. Je-li možné setkáním s ministrem financí tomuto dílu napomoci, proč bychom měli čekat jen proto, že nemůžeš mluvit se svým Guruem Mahárádžem o jakékoliv spolupráci, protože se obáváš, že tvá cesta sem může být zrušena. Prosím, neuvažuj tímto způsobem. Ber všechno jako dílo Šríly Prabhupády a snaž se v tomto duchu spolupracovat. Instituce Gaudíja Mathu selhala[.]
Poslední dvě věty v textu výše pro nás v ISKCONu dnes zůstávají velmi důležitými. Přinášejí reflexi. V první větě Prabhupáda uvádí dva základní směry pro duchovní pokrok: Považuj každý úkol za „dílo Šríly Prabhupády“ (a nikoliv „mé“ nebo „tvé“). Nadšeni touto mentalitou spolupracujme. Prabhupádova další věta otevřeně konstatuje následek nedodržování právě obdržených pokynů: prokázané selhání.
Tak došlo k tomu, že v roce 1966 Šrîla Prabhupáda získal nepříjemnou realizaci: duchovní chyby, z kterých se zrodilo selhání Gaudíja Mathu, zůstaly silné ještě o tři desetiletí později.
Když byly všechny jeho naděje na spolupráci s dárci, vládou a duchovními bratry zničeny, Šríla Prabhupáda byl nucen začít od nuly – jen on samotný. Neodrazen, napsal Mangalniloyovi: „Není třeba pomoci od kohokoliv jiného.“38
To je tedy hlavní složka kontextu, ve kterém se Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny zrodila. Druhým prvkem je duchovní naplnění, které dával Šrílovi Prabhupádovi stále se zvyšující počet mladých Američanů, kteří věnovali upřímnou a horlivou pozornost učení Pána Čaitanji.
Co měl Prabhupáda dělat? Ve své první žádosti o spolupráci poslané Tírthovi Mahárádžovi v listopadu 1965, krátce po svém příjezdu do New Yorku, nabídl pracovat v instituci svého duchovního bratra:
Takže je tu možnost naší spolupráce a budu rád, když budete na tuto spolupráci připraven. Přišel jsem sem studovat situaci a shledávám ji velmi příznivou a pokud jste také ochoten spolupracovat, bude vše velmi pěkné podle vůle Šríly Prabhupády. ... Souhlasíte-li, pak pokládám za samozřejmé, že jsem jedním z pracovníků Šrí Májápur Čaitanja Mathu.
Poté, co se příjemce a mnozí další ukázali jako nespolupracující, Šríla Prabhupáda založil vlastní instituci.
Za to byl Prabhupáda náležitě odsouzen. Když psal asi o dva a půl roku později tajemníkovi Gaudíjské mise v Kolkatě,39 opět navázal na klíčové téma spolupráce tím, že opakoval toto slovo samotné znovu a znovu, jako bubnování. A citoval jeho nepřítomnost nejen proto, aby to vytýkal svým duchovním bratrům, ale také chytře obhajoval své vlastní založení ISKCONu:
…. ve věci mých aktivit šíření cíle Šríly Prabhupády Bhaktisiddhánty Sarasvatího Gósvámího Mahárádže jsem připraven spolupracovat s Gaudíjskou misií ve všech ohledech, ale nevím za jakých podmínek si přejete se mnou spolupracovat vy. Já jsem však připraven přijmout jakoukoliv podmínku, abych získal vaši plnou spolupráci. Budu tedy rád, když se od vás dozvím, za jakých podmínek je naše spolupráce možná. Jsem připraven v každém ohledu a budu vaši odpověď se zájmem očekávat.
Pokud jde o mé založení samostatné organizace známé jako Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny, bylo to nevyhnutelné, protože žádný z našich duchovních bratrů navzájem nespolupracuje. Každý z nás vede svou vlastní instituci a existuje názorová odlišnost dokonce i mezi Gaudíjskou misií a Gaudíja Mathem.
Pokud je tedy nyní možné, abychom se spojili, budu prvním člověkem, který tuto skvělou příležitost uvítá. Ale na nehledě na ostatní, pokud je Gaudíjská misie připravena se mnou spolupracovat, jsem připraven přijmout tuto spolupráci za jakýchkoliv podmínek. Proto mi, prosím, oznamte vaše podmínky spolupráce a já o nich budu velmi rád uvažovat.
Tři dny poté, co napsal odpověď, odhalil Šríla Prabhupáda v dopise mysl svému žákovi Brahmánandovi dásovi:
Pokud jde o dopis dr. Šjáma Sundara brahmačárího z Gaudíjské misie, odpověděl jsem s dotazem na podmínky spolupráce, které zmínil. Podívejme se na jejich podmínky, i když je to beznadějná záležitost. Přesto, jak víš, nikdy za žádných okolností nepodléhám beznaději. Takže s nimi jednám, abych viděl, jak můžeme spolupracovat.
Je třeba poznamenat, že Šríla Prabhupáda pokračoval v úsilí o spolupráci se členy Gaudíja Mathu až do posledního dechu.40 Jeho vytrvalost je svědectvím o závazku vůči pokynu svého duchovního mistra. To je jeho nálada sdělená v epigramu: „Je to beznadějná záležitost, ale nikdy nepodlehám beznaději.“
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
33 Bhakti Vikáša Swami: „Doposud největší sláva všech činností Gaudíja Mathu přišla v roce 1933 vysláním kazatelů na Západ“ (SBV 1:108).
34 Harmonist v roce 1937 přestal vycházet .
35 1. října 1935 šéf evropských misionářů Bhakti Hridaja Bon Mahárádža učinil formální návštěvu Mahárádže z Tripury. Nadšený popis události se objevil v Harmonistu ze 7.11. 1935 (Harm. 32.5:116-118) pod názvem „První hinduistický chrám v Londýně“. V něm čteme: „Svámídži [B. H. Bon] dále poukázal na činnosti Gaudíja Mathu v Anglii a ve střední Evropě a naznačil Jeho Výsosti přání svého Božského Mistra, vedoucího Gaudíja Mathu, postavit první hinduistický chrám v Londýně a dům pro šíření duchovní kultury Indie na Západě. Jeho Výsost milostivě naslouchala návrhům Svámídžiho a s potěšením mu odpoledne sdělila své laskavé rozhodnutí zaplatit veškeré náklady na stavbu londýnského chrámu Gaudíja Mathu. ...“ Nicméně o rok později byl Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura s Bonem Mahárádžem velmi nespokojený, a to natolik, že ho z Londýna odvolal (dokonce ho odmítl po jeho návratu přijmout) a napsal Mahárádžovi z Tripury, aby žádné další peníze Bonu Mahárádžovi nedával (SBV 2:302).
36 Profil Bhakti Vilásy Tírthy Mahárádže viz. SBV 2:332-339. K tomu je třeba dodat, že v podle Šríly Prabhupády neoprávněný krok Tírthy Mahárádže zahájil rozpad Gaudíja Mathu (VB: Rozhovor v pokoji, Bombaj, 23. září 1973).
37 To je hláskování Šríly Prabhupády, které zachycuje bengálskou výslovnost jeho sanskrtského jména po zasvěcení, Mangala-nilája dása. (Ve Šríla Prabhupáda-lílámritě se tento oddaný objevuje pod pseudonymem „Mukti“.)
38 VB: Dopis Mangalniloyovi 16. července 1966. (Datum je tři dny po Prabhupádově založení ISKCONu.)
39 VB: Dopis tajemníkovi, Gaudíjská misie, 23. května 1969. „Gaudíjská misie“: Ve významu k Čaitanja-čaritámritě Ádi-líle 12.8 Prabhupáda odkazuje na rozdělení instituce Gaudíja Mathu na „dvě frakce“ soupeřících uchazečů o pozici příštího áčárji. Následovalo mnoho sporů. Frakce se sídlem v kolkatském chrámu na Bág-bazaru měla název „Gaudíjská misie“, zatímco frakce se sídlem v májápurském Šrí Čaitanja Mathu pod vedením Tírthy Mahárádže se nazývala „Gaudíja Math“. Znak umístěný u hlavního oltáře dodnes prohlašuje: Toto je mateřský Math všech Gaudíja Mathů Šrí Čaitanja Math Šrí Mandir
40 Během svých posledních dvou měsíců na Zemi Šríla Prabhupáda věnoval čas a energii založení Bhaktivedanta Swami Charity Trustu s hlavním cílem spojit rodinu Sárasvata – následovníky Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura – ve společném úsilí obnovovat a rozvíjet Gaura-mandala-bhúmi. Tamál Krišna Gósvámí zaznamenal, jak Šríla Prabhupáda stanovil cíl a poskytl konkrétní příklad. Prabhupáda řekl: „Již více ne žádná ne-spolupráce. Nyní všichni spolupracujte na šíření hnutí Pána Čaitanji. Stejně jako má Šrídhara Mahárádža potíže s dokončením svého Náth Mandiru. Takže tímto způsobem spolupracujte.“ (TKG 293).
