Prabhupádovo stálé vyzývání k myšlence spolupráce v těchto dopisech odhaluje, že má pro něj toto slovo zvláštní význam. Měli bychom věnovat trochu času, abychom je pochopili. Toto anglické slovo je odvozeno z latinského kořene, který jednoduše znamená „pracovat společně s“, ale v Prabhupádově učení je tento výraz obdařen hlubokým duchovním významem. V jedné přednášce (Seattle, 1968) rozvedl tento význam s charakteristickou jednoduchostí: „Když něco děláte ve spolupráci s Pánem, nazývá se to bhakti.“ Prabhupáda zdůrazňuje, že tato spolupráce s Krišnou je z podstaty dobrovolná:
My jsme osoby, Krišna je osoba a náš vztah k Němu je vždy založen na dobrovolném souhlasu. Tento dobrovolný postoj – „Ano, Krišno, budu rád spolupracovat. Cokoliv řekneš“ – tato ochota poslouchat je možná pouze v případě, že je přítomna láska. Donucování mě nepřiměje souhlasit. Ale pokud je zde láska, ó, udělám to rád. To je bhakti. To je vědomí Krišny.41
Spolupráce je zásadní princip všech zdravých společenských vztahů a dosahuje nejvyššího uplatnění v božství. Pán je svrchovaně osobní. Proto je svrchovaně společenský, neboť osobnost se projeví pouze ve vztazích s jinými osobami. Z tohoto důvodu, jak Prabhupáda mnohokrát řekl: „Krišna není nikdy sám.“ Při jedné příležitosti poznamenal: „Když mluvíme o Krišnovi, ,Krišna‘ znamená Krišna se svými oddanými“ (VB: Přednáška, Los Angeles, 10.1.1969). Pánovi oddaní se dokonce stávají nedílnou součástí Jeho vlastní totožnosti. Krišnova vlastní jména často ilustrují tuto skutečnost tím, že zahrnují jména Jeho důvěrných oddaných: Jašódánandana, Rámánudža, Rádháramana a tak dále. Takto je nejvyšší absolutní současně nejvyšší relativní – vstupuje do vztahů se všemi druhy jednotlivých oddaných. Výsledkem je, že se všechny tyto odlišnosti stále více integrují do dokonalejšího spojení. Tímto způsobem se transcendentní relativita projevuje jako společnost té nejharmoničtější spolupráce a prostřednictvím uskutečňování těchto vztahů Pán – a Jeho společníci – věčně zvyšují svou krásu, bohatství, blaženost a poznání.
Pro gaudíja vaišnavu znamená spása začlenění do této nejvyšší společnosti – být přijat například do společnosti Šesti Gósvámích nebo do kruhu gópích, které mohou sloužit Rati-maňdžarí nebo Lalitě-sakhí. Zatracení je opakem: izolace a vyloučení. My sebe-odcizené, nespolupracující živé bytosti – žijící zde v exilu, izolované v osamělém vězení nepropustných stěn našeho egoismu – jsme neustále vyzýváni, abychom se vrátili jako plně integrovaní členové této transcendentní společnosti. Bhakti-jóga je postup, pomocí kterého budeme připraveni se vrátit. Pomocí bhakti se budeme stále více začleňovat do božské společnosti, blíže Krišnovi a blíže Jeho společníkům, a zároveň se snažíme s sebou přivést i ostatní. „A to je nejvyšší jóga“, řekl Šríla Prabhupáda v roce 1968 v San Franciscu.
Pokud budete dál šířit toto hnutí pro vědomí Krišny, pak budete provádět nejvyšší typ jógy. Nenechte se zmást takzvanými ,jógami‘. Toto je jóga. Jóga znamená spolupráci, spolupráci s Nejvyšším.
Bhakti je jóga spolupráce. Ze všech duchovních společností v tomto světě nás sankírtanové hnutí vede k této transcendentní spolupráci nejúplněji. Vzhledem k tomu, že je v tomto věku hádek sankírtan juga-dharmou, vrátíme se do Krišnova království ne jako izolovaní jedinci, ale všichni společně. Šríla Prabhupáda napsal: „Budeme tam mít jiný ISKCON.“42
Prabhupádovo založení ISKCONu bylo „nevyhnutelné“, protože spolupráce v rámci Gaudíja Mathu selhala. Novou, avšak nevyhnutelnou instituci pečlivě vytvořil Prabhupáda, jenž věrně přijal jako eklesiologickou šablonu vlastní instituci svého duchovního mistra – v té době beznadějně v troskách. Ukázalo se, že vytvoření ISKCONu v červenci 1966 bylo pouze prvním z řady pěti klíčových kroků v obnově hnutí Pána Čaitanji. V létě roku 1966 nositelka velkého – ne-li grandiózního – titulu „Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny“ neobsahovala víc než sedmdesátiletého muže, sešlý krámek a skupinu mládeže z okraje společnosti. Přesto bylo semeno zasazeno a časem vykvetlo.43 Trvalo přibližně další čtyři roky, než se všechny potřebné prvky projevily tak, aby byl ISKCON připraven stát se uskutečněním a naplněním instituce Gaudíja Mathu.44
Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny. Jedná se o zbrusu nový název pro novou společnost, jméno ozdobené elegantním, zcela výstižným zkratkovým slovem. I když je název nový, vrací se zpět ke dvěma velmi starým označením a tato označení odhalují, že společnost, ačkoliv s novým jménem, je hluboce propojeným pokračováním vlastního starobylého a moderního dědictví.
Sám Šríla Prabhupáda líčí svůj anglický výraz „vědomí Krišny“ jako překlad sanskrtské složeniny krišna-bhávanámrta. Píše: „Naše hnutí pro vědomí Krišny je proto nazýváno krišna-bhávanámrta-sangha, společnost osob, které se spokojí jednoduše s tím, že myslí na Krišnu“ (ŠB 9.9.45, význam). Pokud by se čtenář v tomto bodě divil, kde se v krišna-bhávanámṛta-sangha nachází „mezinárodní“, Prabhupáda uvádí, že je neoddělitelnou součástí krišna-bhávanámrta:
Ten, kdo je pohroužen v krišna-bhávanámrtě, nepožaduje od Krišny žádné hmotné výhody. Místo toho se taková osoba modlí k Pánu o požehnání, aby mohla šířit Jeho slávu ve všech světech.
Vědomí Krišny nedává jen blaženost oddaným, kteří ji vlastní, ale také je nutí k tomu , aby ji dávali ostatním, šířili ji „ve všech světech“.
S tímto na mysli můžeme vidět, že výraz krišna-bhávanámrta odkazuje na důležitý verš v Čaitanja-čaritámrtě (Č.č. Antya-lílá 16.1):
vande śrī-kṛṣṇa-caitanyaṁ kṛṣṇa-bhāvāmṛtaṁ hi yaḥ
āsvādyāsvādayan bhaktān prema-dīkṣām aśikṣayat
S úctou se klaním Šrí Čaitanjovi Maháprabhuovi, jenž si osobně vychutnával nektar extatické lásky ke Krišnovi a poté naučil své oddané, jak si ji vychutnávat. Tak je osvítil ohledně extatické lásky ke Krišnovi, aby je mohl zasvětit do transcendentálního poznání.
Zde je povaha „extatické lásky ke Krišnovi“ Čaitanji Maháprabhua taková, že ji sám vychutnává a způsobuje, aby tak činili i ostatní. Tito oddaní, kteří takto přijímají krišna-bhávámrtu, se sami stávají jejími poživateli a dárci. Tímto způsobem se společnost pro vědomí Krišny přirozeně stává „mezinárodní“.
V první řádce tohoto verše se objevují dvě jména pro Maháprabhua: krišna-čaitanja a krišna-bhávámrta. Znamenají téměř totéž, obě poukazují na osobu, jejíž vědomí je pohrouženo v Krišnovi.45 Obě slova tedy mohou být stejně dobře přeložena výrazem „vědomí Krišny“. Osobní jméno Pána Čaitanji vyjádřené v angličtině jako „vědomí Krišny“ je tedy zakódované v názvu společnosti, kterou založil Šríla Prabhupáda.
Dalším historickým předchůdcem „Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny“ je „višva- vaišnava-rádža-sabhá“. Tato slova se objevují ve slavnostním prohlášení, které končí každou knihu Bhágavata-sandarbhy Šríly Džívy Gósvámího. Slovo sabhá znamená „společnost“. Slovo višva znamená „celý svět“, pro jehož překlad poslouží slovo „mezinárodní“. Za „vaišnava-rádže“ – doslova „krále vaišnavů“ – můžeme považovat Pána Čaitanju, jak vidíme v článku v Sadždžana-tóšaní popisujím „znovuobnovení“ společnosti Šrílou Bhaktisiddhántou Sarasvatím Thákurem v roce 1919:46 „Šrí Čaitanjadéva je Krišnačandra samotný, král všech vaišnavů světa, Višva-vaišnava-rádža. Shromáždění Jeho oddaných je Šrí Višva-vaišnava-rádža-sabhá.“
Pokud slova „vědomí Krišny“ v názvu Prabhupádovy společnosti skrývají jméno Šrí Krišny Čaitanji a označuje-li „vaišnava-rádža“ Šrí Krišnu Čaitanju, potom pojmenování „Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny“ také vzdává hold višva-vaišnava-rádža-sabě. Kdyby „vaišnava-rádža" odkazovala na ty přední oddané, kteří dosáhli pokročilého stadia vědomí Krišny,47 Prabhupádovo anglické označení instituce by posloužilo stejně dobře. V každém případě vidíme, že název „Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny“ značí svojí sítí odkazů a spojení, že takto pojmenovaná společnost zůstává hluboce spojena s a vyživována gaudíjským odkazem, i když současně tuto tradici obnovuje za účelem jejího pokračování vybaveného multikulturní efektivitou na celosvětové scéně.
Takto Šríla Prabhupáda zůstává věrný svým vlastním významným předchůdcům v tradici. V roce 1919 jeho vlastní duchovní mistr formálně „znovu založil“ Višva-vaišnava-sabhu Bhaktivinóda Thákura obnovením jejího původního názvu Višva-vaišnava-rádža-sabhá. Při této příležitosti Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura poznamenal, že věčná Višva-vaišnava-rádža-sabhá, která sestoupila do tohoto světa s Maháprabhuem a Jeho společníky, je někdy zahalena klamnou energií; objevují se však mocní oddaní, kteří ji znovu zažíhají a rozptylují temnotu světa.
Tak došlo k tomu, že po éře Šrîly Višvanátha Čakravartího Thákura a Šrîly Baladéva Vidjábhúšana byla Višva-vaišnava-rádža-sabhá téměř nezjistitelná, dokud „V roce 399 Gaurovy éry (1885 n.l.) zářivá hvězda univerzální vaišnavské oblohy znovuosvětlila Šrí Višva-vaišnava-rádža-sabhu.“ Touto „zářivou hvězdou“ byl Šrîla Bhaktivinóda Thákura, „služebník krále univerzálních vaišnavů“, který obdařil svou reformovanou a obnovenou Sabhu duchovní energií a úspěchem. Bhaktisidhánta Sarasvatí Thákura v roce 1919 Višva-vaišnava-rádža-sabhu přetvořil a opět naplnil energií, když zavedl do gaudíjské tradice organizovaný kazatelský řád sannjásích a brahmačárích soustředěný v chrámech. Mise se rychle šířila po celé Indii a provedla první průnik do Evropy, jen aby její světlo opět na třicet dlouhých let zmizelo. Potom Šrîla Prabhupáda v roce 1966 v New Yorku – poté, co bez pomoci založil tradici na Západě a zjistil, že to, co zbylo z Gaudíja Mathu, je „nepoužitelné“48 – po vzoru svých slavných předchůdců znovu osvítil Višva-vaišnava-rádža-sabhu, nyní obnovenou a znovu naplněnou energií ve jménu a stylu Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny.
41 Dopis nejmenovanému učiteli gurukuly citovaný v BTG 54.17 (1973).
42 VB: Dopis Tušta Krišnovi. Ahmedábád 14. 12. 1972.
43 „Semenem“ samotným je Šríla Prabhupáda, prýštící z Gaudíja Mathu Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura. I když rodičovská rostlina zahynula, její semeno bylo přeneseno přes vody, uchytilo se, vykvetlo a neslo ovoce. Samozřejmě, že Prabhupáda je popisován jako „ten, kdo sází“, protože novorozený ISKCON je rovněž semenem. Oba lze nazývat semeny, podle ekleziologického principu, že se duchovní instituce neliší od zakladatele-áčárji.
44 Ale přesto za předpokladu, že ISKCON zůstal zdravý.
45 Může se jednat o něco víc, když je krišna-bhávámrta z Čaitanja-čaritámrity povýšena na krišna-bhávánámrtu. Mezi významy těchto dvou slov je malý rozdíl, ale pěkné vysvětlení je, že krišna-bháva může označovat pocit a krišna-bhávana kompletní stav bytí. Povaha krišna-bhávy samotné je však taková, že je to všepřitažlivá krišna-bhávana. Toto druhé slovo, jak bychom měli vzít na vědomí, se významně vyskytuje v gaudíja vaišnavské literatuře, jak Šríla Prabhupáda poukazuje: „Šríla Višvanátha Čakravartí Thákura nám zanechal transcendentální spis nazvaný Krišna-bhávanámrta, ve kterém popsal mnoho Krišnových zábav. Díky čtení takových knih mohou vznešení oddaní zůstávat pohroužení do myšlenek na Krišnu.“ (Krišna, kap. 46)
46 Pro anglický překlad článku viz. SBV I:70-73.
47 Tento význam je velmi rozšířen. Například: „,Višva-vaišnava-rádža-sabhá‘ se vztahuje na společnost, která se skládá z těch vaišnavů, kteří jsou králové (tzn. nejpřednější) ze všech vaišnavů, kteří jsou v tomto světě přítomni.“ (Bhaktikusum Šraman, s. 355)
48 Č.č. Ádi 12.8, význam. Tyto výroky nevyjadřují úplný postoj Šríly Prabhupády vůči jeho duchovním bratrům. Občas nalézáme jinou, uznalejší perspektivu. Zde jsou dva příklady. Ve významu k ŠB 4.28.31 Prabhupáda píše: „Všichni žáci Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Gósvámího Mahárádže jsou duchovní bratři, a přestože se naše názory v jistých věcech liší a nejednáme společně, každý z nás šíří toto hnutí pro vědomí Krišny podle svých schopností a vychovává mnoho žáků, aby ho šířili po celém světě.“ A v dopise z 18. listopadu 1967 svému žákovi Brahmánandovi Prabhupáda vysvětluje: „Dokonce i mezi našimi duchovními bratry máme nedorozumění, ale nikdo z nás se nevzdálil ze služby Krišnovi. Můj Guru Mahárádža nám nařídil uskutečňovat jeho misi společně. Nyní jsme bohužel rozděleni. Ale nikdo z nás nepřestal kázat vědomí Krišny. I když došlo k nedorozumění mezi duchovními bratry mého Gurua Mahárádže, nikdo z nich se neodchýlil z transcendentní láskyplné služby Krišnovi. Předpokládá se, že mezi dvěma lidmi mohou přetrvávat provokace a nepochopení. Naše neochvějná víra ve vědomí Krišny však nesmí dovolit žádný hmotný rozkol.“
